Inspirace pro vaše podnikání a obchodování: Můj obchodnický milník číslo 1

Chcete začít podnikat? Nebo rozjet nový byznys? Přemýšlíte o tom, jestli zrovna teď je ta správná doba pustit se do něčeho nového? Řeknu vám to zatím ve zkratce a později to víc vysvětlím. Jestli moc a moc chcete začít cokoliv nového, tak není, nebyl a ani nebude lepší čas než je právě teď! Na mých kurzech obchodních dovedností a prodejních technik se mě lidé často ptají, jak se mi podařilo dostat se tam, kde jsem dneska. Já to ale vážně nevím, já tohle neměl v plánu! A přesto jsem spokojený. Odvyprávět na kurzu moje obchodnické a podnikatelské zkušenosti, tak na to tam není dost času. Proto jsem se naučil odpovídat, že to není o žádném štěstí a výjimečných schopnostech. Je to o nadšení, je to o práci a je to o zdravém riskování. Dlouho jsem si říkal, že tu mou podnikatelskou  a obchodnickou genezi jednou sepíšu. A ten čas nastal. Podělím se s vámi o moje obchodnické milníky. Je jich celkem osm a tady je první.

Podnikání se neobejde bez prodávání a obchodních dovedností. Každý, kdo podniká, se musí umět prodat.

Obchodování mě provází celý život. Něco jsem se u toho naučil a v posledních několika letech předávám svoje zkušenosti na živých i on-line kurzech. Je mi necelých padesát let a první obchod jsem udělal v sedmnácti. Třiatřicet let zkušeností s prodejem mi kromě jiného dalo jednu velkou zkušenost. Zkušenost, kterou žádný obchodník před padesáti lety nemohl získat. Co mám na mysli? V průběhu mého obchodnického života se díky digitálnímu věku dramaticky změnil způsob obchodování.

Obchodník před padesáti lety musel taky reagovat na změny, ale rychlost a dynamika změn dnešní doby je mnohem svižnější, než tomu bylo v historii.

Svět kolem nás se mění čím dál tím rychleji a obchodování se to samozřejmě týká taky. Co se dřív měnilo několik let, se dneska mění v řádu měsíců. Nové způsoby prodeje, které se dřív objevovaly sporadicky se dneska nedají ani všechny sledovat. Hodně obchodníků na to nadává. Určitě jste ty hlasy slyšeli taky: “Už to nejde jako dřív. Dobře už bylo. Je to divná doba.” Pak jsou obchodníci, kteří v těch změnách nevidí hrozbu, ale příležitost. Jestli patříte k té druhé skupině, tak čtěte dál. Máme na dynamické změny v prodávání podobný pohled.

Prodávat pro někoho nebo pro sebe? Každý to má jinak. Já jsem začal prodávat pro sebe a od té doby prodávám s větší chutí.

Před pěti lety jsem chodil v obleku a pravidelně jsem obklopen dalšími kravaťáky sedával na poradách v prosklených zasedačkách. Něco děsně silnýho uvnitř mého člověka mi tehdy říkalo, že tohle mě ničí.  Dneska si oblek beru na sebe jenom když někde přednáším. Jinak pracuju v džínách a v létě v kraťasech. Převážná část mého příjmu mi plyne z on-line světa a můžu pracovat všude, kde je wifi. Tyhle řádky píšu v červenci 2015 na Krétě.  Nepíšu to proto, abych machroval. Mám rád cestování a užívám si, že u toho můžu pracovat i cestovat najednou. Dřív pro mě mělo slovo dovolená podobný význam, jako pro většinu lidí. Vyčistit si hlavu, nechat práci doma a odpočinout si. Dneska je to jinak. Lidi kolem mě občas utrousí, že neumím odpočívat. Že i na dovolené otvírám počítač. No a to je právě to ono, co si užívám. Moje práce mě baví. Nepotřebuju dovolenou proto, abych si odpočinul. Potřebuji jenom cestovat, protože mě to baví. A mám tu úžasnou možnost pracovat odkudkoliv. A protože věřím, že tohle může udělat každý, kdo má podnikatelského ducha, chci se podělit o můj příběh. O příběh, který není návodem, ale řadou inspirací.

Tak tedy, abych se mohl pustit do předání mých zkušeností s vývojem obchodování v digitálním věku, budu se muset vrátit o těch třiatřicet let zpátky.

Moje obchodnické milníky pro vaše podnikání a prodej. Tohle není návod, jak obchodovat a podnikat. Jsou to inspirace.

Obchodnický milník 1 – 1983 Prodávat fotky za komunistů?
Obchodnický milník 2 – 1991 Hurá do světa!
Obchodnický milník 3 – 1993 Cesta pojišťováka …
Obchodnický milník 4 – 1994 Velkoobchod s papírnictvím
Obchodnický milník 5 – 1995 Dělej šéfa, jednou tě to bude živit samo!
Obchodnický milník 6 – 2004 Prodávání na internetu
Obchodnický milník 7 – 2010 Vzdělávací kurzy naživo i on-line
Obchodnický milník 8 – 2015 Obchodování na Amazonu

 

Obchodnický milník první -1983: Prodávat fotky za komunistů?

Píše se rok 1983. Je mi sedmnáct let a o první prodej jsem se ani nijak nesnažil. Nebýt této příhody, tak bych se třeba živil něčím úplně jiným, než prodejem. Jak se to seběhlo? Můj děda mě přivedl k focení už jako malého kluka. Chodili jsme spolu nejen fotit, ale hlavně děda měl temnou komoru, kde jsme fotky vyvolávali. Zvětšovák, vývojka, ustalovač, leštička, tak tohle všechno bylo pro desetiletýho kluka děsný dobrodružství. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem, už jako člen fotoklubu, měl občas i nějaké fotky na nástěnce. Ve fotoklubu jsme občas dostali za úkol jít na nějakou akci ve městě a udělat z ní reportáž. A tak mě jednoho dne vyslali udělat reportáž z tanečních. Během focení mě pár maminek odchytlo a jestli bych jim prý nevyfotil jejich dcerku. No jasně, s tím není problém, jenže tenkrát nebyly fotky digitální, ale jenom papírový. Tak jsme museli celkem logicky vyřešit i způsob předání a hlavně úhrady.

První prodejní techniky a obchodní dovednosti mě nikdo neučil. Přišlo to samo.

Holky sice byly pěkný, ale investovat do filmu a do papírů bez záruky toho, že si fotky ode mě pak někdo koupí, tak to se mi fakt nechtělo. Pobral jsem tedy od pár maminek po deseti korunách jako zálohu a na příští taneční lekci jsem přinesl fotky. No nic, zkrátím to. Maminky byly nadšené, prodal jsem po pěti korunách padesát fotek a na další lekci už jsem měl u šatny stolek s vystavenýma fotkama a cenovkou 5,- Kčs za kus. Každý večer jsem odcházel domů s tržbou kolem pětistovky. Psal se rok 1983 a průměrná měsíční mzda tehdy byla necelé tři tisíce. A já, v té době student gymnázia, jsem si za jeden večer vydělal pětistovku. Víte jak vysoko jsem lítal?

Ta doba ale byla blbá v tom, že u nás u moci byli komunisti a pro podnikání neměl nikdo moc pochopení. V malém okresním městě to netrvalo dlouho a na schůzi fotoklubu jsem dostal volbu. Buďto budu fotit jenom na nástěnku jako člen fotoklubu nebo budu kšeftovat s fotkama jako nečlen. Budu muset z klubu odejít. No zvažte sami, co jsem měl tenkrát dělat? Jasně, odešel jsem z fotoklubu a dál jsem kšeftoval s fotkama. Když taneční skončily, tak mě napadlo, že bych mohl zkusit fotit taky svatby. Za první svatbu jsem inkasoval osm stovek. Hned když mi bylo osmnáct, tak jsem utíkal na národní výbor a získal jsem tehdejší “socialistickou” podobu dnešního živnostenského listu. Ale pár dní jsem s tím utíkáním na národní výbor váhal. Bydlel jsem ještě u rodičů a jejich vliv hrál svou významnou roli v mém maldickém počínání. Táta mi to rozmlouval. Do čeho se to pouštíš? Vždyť si s těma fotkama jenom hraješ, tak ze sebe nedělej hógo fógo. Naštěstí zvítězila mladická zatvrzelost, ostentativnost a touha po papíru, který v té době moc lidí nemělo. Navíc si myslím, že o něm ani moc lidí nevědělo. Ten papír se jmenoval “Povolení k poskytování drobných služeb obyvatelstvu” a jestli si dobře pamatuji, tak měl pořadové číslo osm. Za papír jsem zaplatil necelou pětistovku na rok a kouzelné na tom bylo to, že součástí toho poplatku byl i jakýsi substitut paušální daně z příjmu. Zkrátka nikdo se mě neptal kolik jsem utržil, nemusel jsem vyplňovat daňové přiznání a nehrozil mi postih za neoprávněné podnikání. Bylo mi osmnáct a měl jsem papír na to, že můžu podnikat. Lítal jsem ještě o kousek víc než na tanečních.

Zkušenosti z této doby? Několik z nich uplatňuji v mém obchodování dodnes. A učím to i účastníky mých kurzů obchodních dovedností a prodejních technik.

Vyzkoušel jsem si poprvé, jaké to je, když děláš věci jinak. A taky jaké to je, když nemáš konkurenci. Mojí jednou konkurencí byl tehdy takzvaný “komunál”. Výrobní družstvo Fotografia, ve kterém byla protivná fotografka. Dělali fotky z tanečních i ze svateb už několik desítek let ve stejné podobě. Na tanečních fotili jenom jednou za celou dobu trvání kurzu. Myslím, že se té lekci říkalo “závěrečná”. Tanečnice s tanečníkem se postaví k váze s kytkou, úsměv prosím, dvacet korun záloha a za dva týdny se přijďte zeptat, jestli je to hotový. Já jsem samozřejmě nečekal na závěrečnou a fotil jsem na každé lekci. Na další lekci jsem pak vystavil fotky na stolek a protože to bylo něco úplně nového, tak se vždycky po fotkách jenom zaprášilo.

Prodávat ještě víc? Proč ne! Jenom je nutné najít nové zákazníky, kteří jsou ochotni zaplatit víc …

Poněkud vyšší liga se odehrávala na svatbách. Komunální fotograf fotil podle tehdy zaběhnutého vzorce. Pár fotek na obřadu a pak všichni šup do ateliéru. Moc si nevymýšlejte, protože za hodinu tady mám další skupinu. Za čtrnáct dní se přijďte zeptat, jestli je to hotové. Já jsem v té době nabízel standardně dodání fotek do dvou dnů a za stoprocentní příplatek jsem dokázal doručit fotky ještě na svatební hostinu. Fotky se pořád ještě dělaly černobílé. Pro tyhle akce jsem měl zaběhnutý plán. Nafotil jsem obřad, předal jsem filmy příteli Voříškovi, ten utíkal do fotokomory a začal vyvolávat filmy. Já jsem utíkal mezitím nafotit svatebčany do parku (to tehdy komunální fotograf vůbec nedělal), pak jsem běžel na hostinu nafotit tradiční rozbíjení talíře před restaurací, přípitek, pojídání knedlíčkové polévky z jednoho talíře a pak šup za přítelem Voříškem do fotokomory. Kolem deváté večer jsme dorazili na hostinu s balíkem fotek a způsobili rozruch. Tohle tehdy vůbec nebylo ve zvyku a lidi si nás doporučovali jeden druhému. A to jsme byli s tou stoprocentní přirážkou čtyřikrát dražší, než komunální fotograf. Inkasovali jsme šestnáct stovek za jednu svatbu. A fotili jsme každý víkend jednu svatbu.

Co si z toho dodnes beru za inspiraci pro moje obchodování a podnikání?

1. Vymez se proti konkurenci tím, že budeš dělat něco úplně jinak. Alespoň část tvojí služby musí být úplně jiná a lidi z ní musí být nadšení!

2. Když budeš jiný, nemusíš řešit cenu a můžeš inkasovat mnohem víc, než je obvyklé. Cenová válka je cesta do pekel, nikdy se po ní nevydávej!

3. Když ti budou lidi kolem tebe říkat, aby ses do toho nepouštěl, tak je neposlouchej. Dělej to tak, jak to cítíš ty.

Tohle byl první milník. Chcete si vzít inspiraci i z těch ostatních? Společně se Zdeňkem Steinerem jsem natočil videokurz „Neváhej a podnikej“, ve kterém najdete řadu inspirací a návodů na rozjezd vlastního podnikání. Kurz je placený a má i svou neplacenou část, kterou si můžete prohlédnout na tomto odkazu: http://www.kurzyproradost.cz

Nevahej a podnikej

  • Líbí se mi, jak píšeš o „starých známých věcech“ tak, že to působí nově.
    Dělat věci jinak – OK, to je to co mě asi momentálně oslovuje nejvíc. Učim se od zkušenějších, sotva zvládám základy všech internet a email marketinků a zkoušení toho, co je pro mě ještě nové. A teď je k tomu potřeba nějaký nápad, jak být jiná. Ač si o sobě myslím,že jsem dost kreativní, tak jsem docela zahlcená zvládáním základního (možná těch učitelů je díky internetu moc) a mozek odmítá produkovat nápady.
    Znáš nějaký spouštěč nápadů?

    PS Našla jsem dva překlepy.

    • O jednom spouštěči nápadů bych věděl. U mě funguje hodně dobře. Aspoň na týden někam odjet, odpojit se od světa a nechat hlavu myslet jinak než obvykle 🙂

      • Jitka

        Tak takový podmínky ve mně spouštějí nutkavou potřebu tvořit rukama nebo kreslit. Ale to mi pak hlava přestává fungovat úplně. Možná to chve vydržet dýl 🙂 Příroda přeci nemá ráda vakuum.

        Napadla mě momentálně měkčí varianta pro stav výmluv „teď přeci nemůžu všeho nechat a odjet do les“: týden bez internetu.

  • Honza Markovič

    Skvělý Pavle! Těším se na další cenné zkušenosti! A gratuluji k záviděníhodné aktivitě alla „ve správnou chvíli na správném místě“!
    To já byl v době revoluce zapikolovaný VŠ učitel a jako pgmátor od „sálového“ ÉCéčka (EC 1033) jsem snil o své pgmátorské budoucnosti se svou 286-kou, která samozřejmě nedopadla, jelikož já býval zpravidla sice ve správnou dobu, jenže na špatném místě – a prakticky vždy 5min po 12-té. Jako správný bohémský učitel s bohémskou manželkou na mateřské (oba muzikanti) a dvěma předškoláčky, jsme však šli z dluhu do dluhu a z jedné špatně placené činnosti do druhé. 😀 Jediným pozitivem bylo několik smysluplných školení z mlm aktivit (Amway, Profitness, Ahava, Eurolight).
    Naneštěstí jsem si vybíral samé činnosti, které lze definovat jako „za pár peněz hodně muziky (resp. práce)“, takže spánek se stával čím dál víc luxusem… Inu pozdě bycha honiti. Neboli škoda, že jsem Vás nepotkal podstatně dřív. 🙂 Držím palce!

    • No tedy, Honzo, nikdy není pozdě 🙂 Colonelovi Sandersovi bylo 65 let, když založil Kentucky Fried Chicken

      • Honza Markovič

        Ano samozřejmě, omlouvám se, že můj příspěvek vyzněl až příliš nostalgicky a skoro jako skládání zbraní. 😀 Naštěstí tomu tak není. Ba naopak! Jak jsem napsal v jiném komentáři, právě se (konečně) pouštím do tvorby vlastních stránek pod vedením sličné IT-Denisy od Martina Mažára. A věřím, že to zdárně dotáhnu. Na vzdávání je ještě hodně času, alias brod je ještě daleko… 😀