Menu
Sebere vám robot vaši práci? Nevím. A do jisté míry to záleží i na vás. Díky robotizaci přijde hodně lidí o práci. Ale robotizace přinese lidem taky příležitosti, které tu dřív nebyly. Možná budete jednou právě vy svým potomkům vyprávět o tom, kde začala vaše cesta k úspěchu. Neřeknu vám, jak to skončí. Ale povím vám, jak to začne. Uděláte něco jinak. Jinak, než ostatní.
Jestli hledáte inspiraci pro změnu, podívejte se na některý z mých on-line kurzů. Většinu z nich si můžete pořídit za pár kaček a prohlédnout si je můžete tady.
“Vím, že tam jste. Cítím vaši přítomnost. Vím, že máte strach, že se nás bojíte. Bojíte se změny. Bojíte se toho, že neznáte budoucnost. Nebudu vám říkat, jak tohle všechno skončí, ale řeknu vám, jak to začne.”
Tenhle citát z filmu Matrix se možná týká i vaší práce.
Mám tady tři myšlenky, které vám mohou přinést čerstvý vánek do vašeho pracovního života. Tři myšlenky nebo chcete-li příležitosti, které stojí minimálně za to, abyste si o nich jen tak popřemýšleli nebo s někým popovídali.
Příležitost 1:
Prozkoumejte věci, o kterých ostatní nechtějí slyšet
První příležitost spočívá v jednoduché myšlence. Vyniknout v tom, co dělají další desítky tisíc lidí není moc pravděpodobné. Mnohem jednodušší je vyniknout v tom, co dělá pár lidí. Nebo být v něčem úplně první. Funguje to, ať už je vám práce zaměstnáním nebo podnikáním. Velká příležitost? Na první poslech to možná zní poněkud nerealisticky, vždyť žijeme ve světě, ve kterém už se snad nedá nic nového objevit!
O téhle příležitosti většina lidí buďto neví nebo jí nechce vidět. Navíc se dotýká téměř všech profesí. Ta příležitost vám může přinést do vaší práce nový náboj. Můžete se stát vyhledávaným expertem ve svém oboru. Můžete objevit věci, které by jinak objevil o půl roku později někdo jiný. Jestli máte práci nebo podnikání, které už se pro vás stalo rutinní, můžete to teď celé změnit.
Ta příležitost se jmenuje robotizace. Mluví se o profesích, které díky robotizaci zaniknou. Už méně se ale mluví o tom, že jsou profese, které se díky robotizaci změní. Tohle téma totiž není pro novináře už tolik zajímavé. Je totiž málo senzační. Proto se o tom moc nepíše. A v čem je ta příležitost? Zajímejte se o to, jak robotizace změní vaší profesi a jděte tomu naproti.
Je to příležitost pro každého, kdo má svou práci rád a chce jí dělat i do budoucna. Příležitost i pro každého, koho jeho práce přestala těšit, protože se z ní stala rutina. Převezme robot vaši profesi? Nevím. Existuje řada profesí, které nahradí roboti úplně, ale to se bude týkat většinou těch nejméně kvalifikovaných profesí jako je třeba operátor v montovně. Robotizace se bude ale týkat i vysoce kvalifikovaných profesí jako je třeba právník, lékař nebo učitel. A na této naposledy jmenované profesi budu umět asi nejlíp vysvětlit, co mám na mysli.
Do deseti let roboti nahradí učitele
Zadejte si do Googlu vyhledávací dotaz “nahradí učitele roboti?”. Vyskočí na vás spousta odkazů. Mezi nimi i hodně článků, které v září 2017 citovaly výrok významného britského akademika. Články mají titulky jako “Učitele nahradí do deseti let umělá inteligence” nebo “Roboti nahradí učitele do deseti let”. Profesor Anthony Seldon je rektorem na University of Buckingham a když se podrobněji podíváte do zdrojů přednášky, ze které bylo citováno, zjistíte, že to řekl trochu jinak.
Mluvil o tom, že práce učitelů se bude během následujících let transformovat a z učitelů se budou stávat víc asistenti a průvodci svých žáků, kteří budou čím dál víc využívat k učení nové technologie. Budou svým studentům průvodci ve využívání nových forem vzdělávání. Do procesu učení budou čím dál víc zapojovány počítače s umělou inteligencí, bude přibývat učení na dálku a bude ubývat skupinového učení. Sir Anthony Seldon se pouští i do úvah o rizicích, spojených s tímto procesem. Třeba o tom, že díky hromadnému nadužívání navigací už lidé ztrácí schopnost číst v papírových mapách a kdyby se něco podobného povedlo ve vzdělávání dětí, nebylo by to příliš šťastné.
A co teď s tím? Udělejte si test!
Co člověk, to názor. Co názor, to postoj. Co postoj, to odlišná akce. Co odlišná akce, to odlišný výsledek. Udělejte si sami pro sebe tenhle rychlotest.
K jakému postoji z těchto tří máte nejblíž?
Postoj učitele A:
Neřeším to. Je to celé nesmysl. Aby se děti učily na dálku? Přes počítač? Tomu nevěřím. To se nikdy nestane.
Postoj učitele B:
Jestli by tohle mělo nastat, tak se jdu živit něčím jiným. Jsem kantor, kterého baví učit před tabulí a tyhle novoty nejsou pro mě. Pár let to určitě ještě takhle vydrží a pak se uvidí.
Postoj učitele C:
Zařadit do výuky něco nového, to by mohl být zábavné. To by mohlo ty moje studenty bavit. Zajímá mě jejich názor. Pobavím se o tom s ředitelem. Jdu se zeptat Siri na zdroje.
Všechny tři odpovědi jsou správně. Postoj učitele "C" skýtá určitou pravděpoděpodobnost toho, že se odliší od davu. Postoje učitelů "A" a "B" naopak dávají jistotu. Jistotu toho, že splynou s davem. Je jedno, jestli jste učitel. Nezáleží na tom, jestli jste podnikatel nebo zaměstnanec. Naše životy neovlivní tolik to, co se děje kolem nás, jako naše reakce na tyto události.
Příležitost 2:
Na začátku byla dřina
Rádi si čteme příběhy o lidech, kteří měnili nebo mění svět. Není na tom nic špatného, já ty příběhy čtu taky. Je ale dobré si všechny ty příběhy číst s vědomím, že jsou marketingově zpracovány tak, aby se dobře prodávaly. Jestli chcete v něčem vyniknout, určitě cesta nevede přes snahu o vytvoření podobného příběhu jako má za sebou třeba Steve Jobs nebo Mark Zuckerberg. Příběhy jsou psány pohledem “dozadu”.
Steve Jobs nebo Mark Zuckerberg?
Když bychom se na ně měli podívat pohledem “odpředu”, tak pro nás nebudou tak zajímavé. Co tím mám na mysli? Hodně dobře zní příběh o tom, jak chtěl Steve Jobs změnit svět. Když si ale přečtete jeho biografii, byl to při pohledu “odpředu” úplně průměrný příběh, který navíc “smrděl” prací. Příběh člověka, který byl naplno položený ve východních naukách a k Applu došel v době, kdy pořeboval vydělat pár dolarů navíc.
Pak přišla práce a ten příběh pořád nebyl ničím zajímavý. Teprve časem si uvědomil, že v tom, co dělá, je ještě jiný potenciál. Podobně nezajímavý byl z pohledu “odpředu” pohled na příběh Facebooku. Mark Zuckerberg neměl na začátku myšlenku vytvořit nástroj, který spojí lidi po celém světě. S trochou nadsázky se dá říct, že jeho zájmem bylo jenom šmírovat spolužáky. To ale nezní zajímavě. Kdo by si tohle chtěl číst? Teprve časem, když pokročil a viděl souvislosti, začal se rodit hvězdný příběh, který se dobře čte. A dobře se prodává.
Nechci tyhle příběhy nijak dehonestovat. Hodně lidí hledá v těch příbězích cestu k svému úspěchu. Díky informačnímu věku vidíme spoustu dalších příběhů na internetu a hravě se pak můžeme lapit do pasti, která se jmenuje “tak dlouho jsem se porovnával s okolím, až mi nezbyl čas začít makat a taky to někam dotáhnout”.
Málokomu se povedlo uspět bez toho, aby ho jenom něco napadlo a on na tom zbohatl. Na začátku byla většinou ochota víc pracovat, víc riskovat nebo se víc učit.
Příležitost 3:
Přemýšlej a měj svůj názor
Žijeme v době, která nese řadu přívlastků a jeden z nich je taky “informační věk”. Kolem nás je tolik informací, že velmi snadno podlehneme davovému názoru. “Všude o tom mluví, všude to píšou, tak to bereme jako fakt”. Co včera bylo v novinkách na Seznamu, o tom se bude druhý den povídat všude kolem nás. Bez ohledu na to, jestli je to pravda nebo ne. Všimli jste si někdy toho, kolik lidí kolem vás říká, že nikdy nečte bulvární tiskoviny typu Blesk? Přesto je ale Blesk nejčtenějším deníkem. Pode agentury MediaGuru si ho čte 950 tisíc lidí.
Většina lidí má sklony ke stádnímu chování. A většina lidí se tak taky chová. Je jednodušší myšlenky konzumovat, než je vytvářet. Dav rád mluví o tom, jak nám ubližuje byrokratický systém EU. Je mnohem jednodušší přitakávat v rozhovoru pěti lidí tomu, jak nás to stojí peníze a suverenitu, než si z dostupných informací udělat svůj vlastní názor a ten pak obhajovat.
Podobné je to i s reakcí na robotizaci a digitalizaci. Je mnohem jednodušší přijmout za své stanovisko novináře, který opsal text z anglicky psaného zdroje, než si udělat na věc svůj vlastní názor. Je to pracné, proto to většina lidí nedělá. Uvěří tomu, co se píše v novinách. Udělat si svůj vlastní názor je to, co vám pomůže odlišit se. Sbírejte si informace ze zdrojů jako je Wikipedie, prohlédněte si grafy a čísla, která se týkají vašeho oboru. Hledejte názory a studie odborníků. Je to pracné, ale výsledek vás spolehlivě odliší od davu.
Učitel, který si dnes začne vytvářet svůj vlastní názor na budoucnost vzdělávání, se bude lišit od davu už zítra. Čím? Prozatím jenom tím, že má svůj vlastní názor. Když v tom bude pokračovat, tak se mu může stát, že ho to začne bavit. Když ho to začne bavit, bude se o to zajímat víc a víc. Občas si udělá se svými studenty nějaký experiment. Občas přinese do sborovny nějakou zajímavou informaci. Jeho práce mu bude dělat větší radost. Poznají to na něm studenti, poznají to doma jejich rodiče a uvidí to i ředitel. Učitel se začne odlišovat od davu učitelů. Bude se z něj stávat specialista na využívání nových technologií ve vzdělávání. Zní vám to jako sci-fi? Mně ne.
Na začátku článku je citát z filmu Matrix.
Asi všichni, kdo ho viděli, tenhle citát znají. Když jsem ten film viděl poprvé, tak jsem mu nedokázal úplně porozumět. Podruhé to bylo lepší. Když jsem se na něj díval potřetí, objevil jsem další nové souvislosti. Podobné to je s pohledem na budoucnost našich profesí.
Může se nám to nelíbit, můžeme tomu nevěřit, můžeme tomu nerozumět. V každém případě je to téma, které stojí za prozkoumání.
Jestli hledáte inspiraci pro změnu, podívejte se na některý z mých on-line kurzů. Většinu z nich si můžete pořídit za pár kaček a prohlédnout si je můžete tady.