Menu
Jestli jste se z mého blogu dostali až na tuto stránku, máte velkou šanci, že vás informační věk nedostane. On ten příběh s Michalem má svoje pokračování. Když jsem se s Michalem sešel včera v jedné malé kavárničce, začali jsme si povídat o tom, co všechno přináší informační věk, ve kterém teď žijeme. "Něco ti ukážu", povídá Michal. "Chtělo se mi z toho blejt, to mě fakt dostalo", povídá. Otevřel notebook, pustil video a v tom mu zazvonil telefon. Odběhl za roh a já jsem se díval na video o pražských grázlech. Když po chvíli přišel, tak mu povídám, že se mu ani nedivím, že se mu chtělo blejt. Je to fakt drsný. "No, ale mě bylo zle z něčeho úplně jinýho", povídá Michal. Něco ti ukážu a bude ti blbě taky. Ukázal mi pár vystřižených záběrů z oné reportáže. "Dokážeš si představit, že tě nějakej grázl zatáhne do tmavýho koutu, vydírá tě a nechá se u toho v pohodě natáčet druhou kamerou? Je to celé fingované", povídá Michal.
Tak jsem si pomyslel, že dostali i mě. Taky mi nebylo dobře. Informační věk přináší řadu příležitostí i hrozeb. Jsme zahlceni informacemi. A je nutné si z nich vybírat. A hlavně používat ZSR.
Napadlo mě, že ten můj prožitek zprostředkuji víc lidem. A tak vznikl netradiční příspěvek na mém blogu. Ještě nikdy jsem takový příspěvek nepsal. Možná to někoho naštve, protože se bude cítit podobně jako já, když se vrátil Michal z telefonování ke stolu a otevřel mi oči. Přišel jsem si jako blbec. Connor Woodman chtěl šokovat svět a tak ty lumpárny v Praze trochu přifoukl. Skočil jsem mu na špek. Zapomněl jsem na ZSR. A co že to znamená? To je taková zkratka.... Zdravý Selský Rozum.
Tak jestli jste dočetli až sem, možná máte podobné pocity, jako já u kafe s Michalem. A budu moc rád, když se o ně podělíte v diskuzi pod článkem.